Dispenzarizace pacientů s nádory

Urologická onkologie je jednou z nejzávažnějších částí urologie. Péče o pacienty s urologickým onkologickým onemocněním je velmi komplexní, od diagnostiky přes léčbu až po sledování (dispenzarizaci) po skončení léčby. Cílem dispenzarizace je zachytit případnou recidivu nádoru v co nejčasnějším stadiu, příp. odhalit ev. metastázy původního nádoru. Kromě fyzikálního vyšetření a zobrazovacích metod se ke sledování pacientů po onkologickém onemocnění používá i vyšetřování tzv. onkomarkerů (látek, které se v těle člověka vyskytují pouze při probíhajícím onkologickém onemocnění).

Nádory ledvin

Nejčastějším maligním nádorem ledviny je adenokarcinom ledviny (tvoří až 85% zhoubných nádorů ledvin, vyskytuje se až 2x častěji u mužů) a uroteliální papilokarcinom ledvinné pánvičky (7-8% nádorů). Mezi rizikové faktory vzniku nádoru ledviny patři kromě obecných rizikových faktorů (kouření, obezita, kontakt s ropnými produkty, zvýšená iradiace) i chronická ledvinná insuficience a cystické ledviny. Nejčastěji se projevuje krví v moči, bolestmi v bedrech a vznikem varikokély (rozšíření žil v oblasti šourku). Základem léčby je léčba chirurgická (úplně odstranění ledviny), ev. chemoterapie či radioterapie. Existuje i možnost imunomodulační léčby.

Zhruba ¾ pozdních metastáz nádoru ledviny se objeví v průběhu dvou let od operace. Proto je dispenzarizace po léčbě postavena následovně – první dva roky se provádí UZ břicha, RTG plic a laboratorní vyšetření každé 3 měsíce, třetí rok každých 6 měsíců, od čtvrtého roku každých 12 měsíců. V případě jakéhokoli podezřelého nálezu se provádí CT či MR břicha či hrudníku, ev. další vyšetření.

Karcinom prostaty

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů, v evropských zemích tvoří asi 13% všech maligních onemocnění u mužů. Roste obvykle pozvolna, proto jeho klinické známky jsou projevem již poměrně pokročilého onemocnění. Patří mezi ně stejné symptomy jako u benigní hyperplazie prostaty – slabý proud moče, retardace startu moče, přerušovaný proud, urgentní močení, časté noční močení. Screeningovou metodou pro zjišťování karcinomu prostaty u mužů nad 50 let je vyšetření per rektum (více zde) a hladina PSA v krvi. Základem léčby je chirurgické řešení (totální prostatektomie) a radioterapie, hormonální léčba, ev. chemoterapie.

U pacientů bez léčby nálezu na prostatě se doporučují kontroly PSA a vyšetření per rektum 1x za 6 měsíců, 1x ročně by se pak měla provádět biopsie prostaty ke zjištění ev. vývoje onemocnění.

U pacientů po léčebném zákroku s kurativním záměrem se doporučují kontroly PSA a vyšetření per rektum 1x 6 měsíců u lokalizovaných onemocnění, 1x 3 měsíce u rozsáhlejších onemocnění. U pacientů léčených hormonálními preparáty je nutno kontrolovat i jaterní testy pro možnou hepatotoxicitu léčby.

Testikulární nádory

Nádory varlat se nejčastěji vyskytují u mladších mužů, 90% těchto nádorů je diagnostikováno ve věkové skupině 20-40 let. Mezi příznaky tohoto nádoru patří asymetrie varlat, zvětšení jednoho z nich, tuhý infiltrát, nerovnost povrchu a zvětšení prsních žláz. Nádory varlat jsou dobře léčitelné, proto ve vysokém procentu i vyléčitelné. Metodou volby je chirurgické řešení (odstranění varlete, neboli orchiektomie), dále je možná radioterapie či systémová chemoterapie.

Procento recidiv je nejvyšší v prvním roce po ukončení léčby. První rok se proto provádějí kontroly laboratorních hodnot (AFP, beta-HCG) a  RTG plic každý měsíc, CT vyšetření se provádí 1x za 6 měsíců. Další roky se intervaly kontrol postupně prodlužují, pátý rok probíhají každých 6 měsíců, od šestého roku potom 1x ročně. CT vyšetření se od třetího roku provádí 1x ročně.

Karcinom močového měchýře

Nádory močového měchýře tvoří celosvětově zhruba 3% nádorů, u mužů se vyskytují asi 2-3x častěji než u žen. Nejdůležitějším etiologickým faktorem jejich vzniku je kouření, v menší míře se uplatňují syntetická barviva a genetické vlivy. Nádor močového měchýře se nejčastěji projeví krví v moči, někdy si pacienti stěžují na bolesti při močení, časté močení přes den i v noci a urgencí. Základem léčby je radikální chirurgické řešení (odstranění postižené stěny či celého měchýře) kombinované s radioterapií a chemoterapií.

Pacienti po léčbě jsou první dva roky sledováni 1x za 3 měsíce (UZ břicha, cystoskopie, laboratoř), 1x ročně se provádí scintigrafie skeletu a RTG plic. Další 2 roky je pak sledování každých 6 měsíců, následně 1x ročně.

Nádor penisu

Nádory penisu nejsou příliš časté, vyskytují se nejčastěji u mužů mezi 50.-70. lety. Vznikají na podkladě chronického dráždění, nejčastěji chronickým zánětem. Začínají jako malý uzlík na penisu nebo ulcerace na kůži, která se nehojí. Nádor nebývá bolestivý. Léčebně se v tomto případě začíná lokalizovanou excizí nádoru, teprve v případě neúspěchu se přistupuje k amputaci celého penisu.